Máte zkušenost s prací juvenilní justice - při rozhodování o péči o děti, výživném, ...? Podělte se o ni v diskusi nebo popište svůj příběh a pošlete nám ho e-mailem.

BlueBoard.cz
Zajímavé diskuse na webech:

OSPOD Střídavka
Tátové Chybí mi táta
Výživné Domácí násilí

Soudní jednání o výchovu dětí:



Soudní jednání jsou veřejná. Informace o jednání najdete v zeleném políčku. Na webu Střídavka můžete i přidat jednání.



Další zajímavé stránky:


Aleš Hodina - blog nejen o péči o děti
Jeden domov - domov jsou oba rodiče
Kája - smutný příběh malého chlapečka
Kříhová - zaujatost soudní moci
Nečas - muži, nepořizujte si v Česku děti
Praha 3 - arogance úřední moci
Spravedlnost dětem - ochrana práv dětí
Striedavka - striedavá starostlivosť (SK)
Známý soudce - hodnocení soudců



Kontakt: mail@soudci.info

soudci.info
tabule hanby / diskuse / zkušenosti

opatrovnické soudnictví - juvenilní justice rodič.eu

Sdílet

článek


Moralizování a pozitivní diskriminace u soudu

Helena Fukalová



Ráda bych se podělila o zkušenost, kterou jsem měla možnost zažít jako svědek jedné ze stran v opatrovnickém řízení.

Přestože je paní soudkyně Eva Nykodýmová (Praha 10) soudkyní již dlouho (soudkyní byla již za éry komunismu, což samo o sobě cosi značí) a v soudní síni podle mého už musela nutně zapustit kořeny, snažila jsem se k ní přistupovat objektivně. Ale snad právě z důvodu jejího dlouhodobého působení v opatrovnických řízeních už ztratila svůj nadhled a vystupuje jako důležitý moralista nezbytný pro umravnění všech těch zkažených rodičů, kteří se k ní dostanou. Zcela se vytratila schopnost vcítit se a pochopit, že rodiče, kteří se dostali k soudu, si tam jdou s důvěrou pro pomoc, protože situaci už vlastními silami nejsou schopní vyřešit, a soudce je zde také proto, aby jim pomohl nastalou situaci rozplést a vnést do ní opět pořádek a světlo.

Rodiče, kteří již tak trpí výčitkami, jak vlastními, tak druhého partnera, jsou tedy nuceni vyslechout ještě morální výkřiky dokonalé paní soudkyně, při jejich výrocích mne často napadala věta z bible: „Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.“

Abych se dostala k jádru tohoto sdělení… při mém výslechu mne soudkyně mimo jiné zpovídala i z věcí, které s daným případem nesouvisely a do kterých jí nic nebylo. Když došlo na téma „Kdo má v péči vaše děti?“ a já jsem se stoickým klidem sdělila, že obě děti mám v péči já, ale dcera již druhým rokem žije na vlastní žádost u otce, paní soudkyně se pobouřeně opět jala moralizovat, jak musíme tuto skutečnost nechat potvrdit soudem, že na to má dítě právo a že nestačí sepsat na OSPOD prohlášení a dohodu rodičů. Do protokolu následně nechala uvést, že matka byla poučena o nutnosti právní úpravy. Přestože není pravdou, že existuje nějaká nutnost rozhodnutí soudu, pokud jsou rodiče schopní se dohodnout.

Naskytla se jí příležitost využít tohoto exemplárního příkladu a pozitivně motivovat rozhádané rodiče, kteří se neumí dohodnout - poukázat na to, že to jde i bez soudů a že jsou rodiče, kteří nezapomínají na to, že po rozchodu jsou i nadále rodiči a že by se to mohli od těchto rodičů učit, když je mají přímo pod nosem. Namísto toho zvolila tu negativní variantu a zcela neoprávněně shodila rodiče, kteří mají vůli, zájem i slušnost a konají vše pro dobro svého dítěte.

Samozřejmě následovala otázka, jak vysoké výživné platím otci, když dcera žije u něj. Na odpověď, že jeden až dva tisíce měsíčně, nebyla reakce žádná, byla pouze zaznamenána do protokolu. Když ale o deset minut později otec uvedl tu samou částku jako výživné, které platí na syna, soudkyně se rozlítila jako Nemesis a opět vyrukovala se svým dalším morálním výlevem s tím, že tak nízké výživné nestanovuje ani bezdomovcům. V tu chvíli, jako divák pokračujícího řízení, jsem měla velkou chuť se ozvat a podotknout, že i mně by mělo být uděleno morální kázání na toto téma, protože i mnou placené výživné je ve stejné výši.

Z pro-mateřské atmosféry u soudu mi bylo velmi těžko, a to přesto, že jsem máma. Je mi líto, že je na nás matky nahlíženo jako na ty protěžované, přírodou lépe vybavené pro rodičovství, ty chudinky nemohoucí, opuštěné, podvedené, ekonomicky závislé, skoro nesvéprávné, takže nám musí každý soudce i OSPOD nadržovat, aby naše mateřské emoce nedoznaly újmy. Nejsem zastánkyní feminismu, ale u opatrovnických soudů ho nenajdete ani špetku. Osobně jsem cítila, jak matky nejsou na stejné úrovni s otci. Nejsou brány jako rovnocenní partneři.

Jsem šťastnější, že žiji v Evropě a v západní civilizaci, že mám právo volit, nemusím si zakrývat vlasy ani štíhlé nohy, mohu řídit auto a říkat nahlas, co si myslím. Ale vůbec bych se nedivila mužům-otcům, že by raději žili v Arábii a jejich práva by tak byla nedotknutelná.